Žij s námi, nebo zemři sám.


14. 5. 2012

14. května 2012 v 21:18 | Christine |  Info
Ahoj,
ne, opravdu se z tohoto blogu nestává deníček. :-D Jen se opravdu musím o dnešku zmínit, protože to byla zatím nejšťastnější chvíle, kterou jsem zažila.
Miluji historickou hdubu. hlavně skupinu TURDUS... :-) A dnes jsem byla na jejich vystoupení na Náměstí republiky v Plzni. Nejen, že krásně hráli a zpívali, že jsem je natočila a nafotila... oni se vyfotili se mnou!



EDIT: PŘIDÁNA FOTOGRAFIE
 

Čtyři měsíce

13. května 2012 v 9:10 | Christine |  Info
Ahoj,
10. 5. 2012 (ve čtvrtek) skončila třetí série Upířích deníků skvělým dílem s názvem The Departed.
Na další díly si bohužel budeme muset počkat až do 7. 9. 2012, datum ke všemu ještě ani není oficiální a klidně se to může o nějaký ten týden posunout.
Holt třetí série je za námi (a to si živě pamatuji, jak jsem čekala na první díl) a uteklo to jako voda.


Jak jsem se dostala ke Ztraceným?

12. května 2012 v 8:09 | Christine |  Info
Ahoj,
v tomhle článku vám povyprávím o tom, jak jsem se dostala ke Ztraceným. :-) Zvláštní je, že stejně jako Fantom, i LOST mě na začátku vůbec nezajímalo... A potom plně ovládlo.




 


Sayid

7. května 2012 v 17:06 | Christine |  Má tvorba
Ahoj,
moc se omlouvám, že jsem tady tak dlouho nebyla... Ale po třech letech se začínám zajímat i o jiné věci a... Fantom Opery už není mojí hlavní prioritou.
Proto se obávám, že měním téma blogu. Je lepší změnit téma, než zakládat úplně nový, nemám pravdu? :) Takže tady pořád budou články o Fantomovi, pořád tady budou povídky na to téma, ale tento blog bude zaměřený na... všeobecnost.
Teď nejvíce na Ztracené, ale budou se tu objevovat i věci o Upířích deníkách a jiné.
Je mi to líto.


Návrh na hru, i když není o FO

14. dubna 2012 v 11:19 | Christine |  Info
Ahoj,
k Vánocům (jasně, nemohla jsem to říct dřív? :-D) jsem dostala perfektní počítačovou hru. Je dost těžká, ale není tam žádné bojování a zabíjení... Když už střílíte z pušky, tak ničíte roboty, ale nikdy nezničíte nic živého. :-) Je to hrozně moc pěkná hra...
Znáte knihu Tajuplný ostrov od francouzského spisovatele Julesa Vernea? Pokud ano a máte zájem zkusit tuto adventuru, je to jedině dobře, protože hra Návrat na Tajuplný ostrov je pokračováním Tajuplného ostrova s inženýrem Cyrusem Smithem, jeho černošským sluhou Nabem, s námořníkem Pencroffem, s jeho svěřencem Harbertem Brownem a také s novinářem Gedeonem Spilettem, který si "raději ponechá svůj zápisník, než-li zápalky"...
Příběh hry se odehrává asi 150 let po událostech Tajuplného ostrova. Na ostrově ztroskotá Mina, samostatná námořní navigátorka, které bohužel nepřálo počasí. Bouře rozbila její loď a nebohou Minu vrhla na Lincolnův ostrov.
Mina zjišťuje, jak těžké je přežít sama na ostrově. Shání si jídlo a logickým myšlením přežívá. Snaží se nezabít nic, co jí stojí v cestě - problémy nevyhledává, předchází jim. To je mnohem lepší a často jí to také vychází. :-)
Mina na ostrově také najde zraněnou opičku, kterou ošetří, adoptuje a dá jí jméno Jep. S Jepem se jí podaří mnohem víc věcí, než doposud, protože spoustu věcí prostě sama nezvádne. Díky Jepově pomoci také například opraví větrný mlýn, který postavili trosečníci před sto padesáti lety.
Ve snu se Mině ukáže duch bájného kapitána Nema, který Mině sdělí, že má najít jeho tělo a pohřbít ho na pláži. Mina se s Jepem vydává Nemovo tělo najít. Najde při této příležitosti Žulový dům, což je příbytek Cyruse Smithe a jeho společníků. Mimo početného zastoupení přístrojů a všemožných věcí potřebných k životu najde v Žulovém domu také tělo kapitána Nema.
Dostane se k jeho ponorce - k Nautilu - kde ji však zaskočí nebezpeční roboti kapitána Nema, kteří měli Nautilus hlídat vždy, když kapitán Nemo nebyl přítomen. Nyní chtějí zabít vetřelce. Mina využije své vynalézavosti, aby se robotů zbavila.
Když se znovu vrátí do Nautilu, objeví posledního robota - tento robot jí však nechce ublížit. Je porouchaný, a považuje Minu za kapitána Nema. Mina využije robotovy nevědomosti. Dozvídá se totiž, že ostrov má kolem sebe ochranný štít, který zabraňuje kontaktu s okolním světem. Proto nemohla Mina pomocí svého telefonu zavolat pomoc. Přikáže tedy robotovi, aby ochranný štít zrušil. Robot tak učiní a Mina zavolá záchranáře, kteří přiletí vrtulníkem zachránit Minu i její opičku Jepa. Bohužel... Nic tím není vyřešeno... Hra má totiž dva díly. Právě ten druhý jsem dostala k Vánocům.
Sopka se probudí a vrtulník je zničen. Mina s Jepem se zachrání, ale stále jsou na ostrově. Snaží se znovu zavolat pomoc, ale k tomu potřebují napravit hrozné škody na ostrově, který byl poškozen výbuchem. Pokud se jí nepodaří škody napravit, ostrov skončí i s Minou v hlubinách.
Myslím, že tahle hra stojí za zkoušku. :-)


Emily Castille... Co připravujeme?

12. dubna 2012 v 22:13 | Christine |  Kapitolové povídky
Ahoj,
ano, je dobře, že jste si všimli, že píšu v titulku v množném čísle. Svým způsobem jsem totiž přidala spoluautorku k Emily, kterou není nikdo jiný, než... Juliet Rocks. :-) Její blog najdete zde. Pokud na její blog zavítejte, určitě čtěte povídku Ti s modrou krví... Je to nádherná a moc zajímavá povídka. :-)
S Juliet hrajeme takovou jako hru, pomocí které vytváříme děj povídky o Emily. :-) Juliet si vymyslela postavu Joela Riegera, což je asi pětadvacetiletý mladík, u kterého Emily hledá pomoc... Samozřejmě, že se jí Joel bojí, ale zároveň podvědomě cítí, že od ní nemůže utéct, že jí musí pomoci... A tak nějak to všechno začíná... :-)



Ukázka ze hry (abyste se měli na co těšit v povídce :-)):

Joel Rieger: *pokud byl vyděšen do teď, nemá to co dělat s tím, co cítil teď... nevěděl, co ho tu ještě drží, proč už neuteče pryč... chtěl utéct, ale nemohl...byl nahněvaný sám na sebe a na svou slabost... nemohl odejít, tak si zlost, úděs a strach vylil na ní, zakřičel* Co jsi ksakru zač?! Má to být nějaký hloupý vtip jak mě vyděsit? Nepovedlo se ti to. *zalhal*

Emily Castille:
Ale já vás nechtěla vyděsit, pane! *zvedne se, z prázdných očí se jí spustí další krvavé slzy* Prosím, věřte mi, že vás nechci vyděsit! Ani vám nechci ublížit! Potřebuji vaši pomoc...

Joel Rieger:
*překříží ruce na prsou v ochraném gestu a couvne* Nevěřím ti. Proč bych měl?

Emily Castille:
*chytí ho za ruku... a promítne mu do mysli ve formě jednotlivých rychlých záblesků její smrt... její a jejich rodičů... pak se ho pustí a rozvzlyká se... z těch myšlenek bylo jasné, co se jí stalo... ale je to děsivé* Prosím... prosím!



No, takže tohle byla krátká ukázka z naší hry... Vidíte, že Joel nebude ze začátku k podivné dívce dvakrát milý... A ona si bude chtít získat jeho důvěru. :-) Má totiž úkol od Pána Podsvětí, na jehož splnění má jen tři dny... :-)




Obrázky k Emily

12. dubna 2012 v 7:29 | Christine |  Kapitolové povídky
Ahoj,
vyrobila jsem perex k povídce o Emily, kterou jste všichni jistě četli. :-) Mimo perex jsem také vyrobila obrázek "černého domu" v Mezisvětě. Vhodný obrázek mám z PC hry Dreamfall: The Longest Journey, což je jedna z nejzajímavějších her, které jsem kdy poznala.
Na Googlu jsem také našla dva obrázky, které se skvěle hodí na Emily, přidávám tedy i ty. :-)






Oficiální trailer k Emily

11. dubna 2012 v 16:27 | Christine |  Kapitolové povídky
Ahoj,
kamarádka mi vyrobila nádherný trailer k mé povídce o Emily (prolog a první kapitola v předchozím článku) a já jsem se rozhodla, že ho zveřejním. :-)
Své kamarádce chci tímto velice poděkovat.




Emily and world of dead - Prolog

6. dubna 2012 v 22:58 | Christine |  Kapitolové povídky
V této mé nové kapitolové povídce se nesetkáme s Fantomem Opery, ani s Piráty z Karibiku, ani s ničím podobným. Nejedná se totiž o FanFiction, ale o moji ÚPLNĚ vlastní povídku. Začala jsem ji psát už dávno, ale nevěděla jsem, jak pokračovat a sekla jsem se u první kapitoly.
Dávám vám sem prolog k této povídce, kdybyste měli zájem o další části, tak mi napište. :)

Christine

Miluji Tě, kapitáne

4. dubna 2012 v 16:59 | Christine |  Má tvorba
Ahoj,
informuji, že jsem šťastně zamilovaná do muže, který momentálně je v New Yorku, ale původem je ze Sedlčan... napsala jsem pro něj i zamilovanou básničku... co na ni říkáte vy?


Kam dál