Žij s námi, nebo zemři sám.


Září 2011

Long story for Eric - 3. kapitola

30. září 2011 v 19:53 | Christine |  Kapitolové povídky

III. KAPITOLA

Odešla jsem do kuchyně a nechala jsem vařit vodu na čaj. Připravila jsem dva šálky. Vyndala jsem pytlíček černého čaje a čekala jsem na vodu.
Opřela jsem se o zeď v kuchyni a - zkrátka mi to nedalo - poslouchala jsem jejich hovor.
"Políbila mě, Anoinnette. Nikdy jsem nezažil nic krásnějšího! Plakala, ale políbila mě. Políbila mě, protože ho miluje. Je to možné, Anoinnette? Milovala ho tolik, že pro něj políbila… zrůdu."
Zkřivila jsem rty. Skutečně má o sobě hrozné mínění, podle sebe snad ani není člověk, maminka měla pravdu. Voda už byla hotová, zalila jsem tedy čaj a dál tiše poslouchala.
"Eriku, myslím, žes to přehnal. Hodně jsi ji vyděsil."
"Miluji ji."
"Dáváš to ale hodně zvláštně najevo."
"Vikomt de Chagny mi stál v cestě. Vůbec to takhle být nemuselo…"
"Eriku! Když jsem ti dovolila, abys ji učil… Nechtěla jsem, aby to došlo tak daleko. Myslela jsem, že budeš rozumný. Že jí řekneš pravdu. Že v ní nebudeš živit falešné naděje! Do chvíle, než ti sundala masku… Považovala tě za Anděla!" Maminky hlas zněl podrážděně, ale nechtěla se hádat.
"Já vím, Anoinnette. Jsem si toho plně vědom, avšak… Já bez ní nemohu žít! Umřu bez ní! Ach, Anoinnette!"
"Pšt. Nezapomeň, že tu nejsme sami."
Vzala jsem šálky s čajem a odnesla jsem je do obýváku.
"Nemusíte se namáhat," pousmála jsem se a každému jsem dala jeden šálek a kousek citrónu, "já nejsem hluchá."
Chvíli mlčeli, ale pak se matka snažila odlehčit situaci.
"Proč sis neudělala také, má drahá?" zeptala se.
"Umyji se a půjdu si lehnout. Celou noc jsem nespala. A také… napíšu dopis Christině," řekla jsem.
Bez toho, že bych čekala na odpověď, jsem odešla do svého pokoje. Sedla jsem si ke stolu, vzala si papír a pero a začala jsem psát…


Drahá Christine!
Doufám, že jsi v pořádku! Našli jsme Erika, ale vím, že by byla maminka smutná, proto jsem ho odvedla k nám… Mám z něj podvědomou hrůzu, ale všechno, co jsi o něm vyprávěla, je pravda. Ty jeho oči… Občas se mi zdá, jako by dokázal pohledem i zavraždit, ale je v nich tolik smutku, že je mi do pláče, když ho vidím! Jako by se nikdy nedokázal smát. Nikdy asi nezažil nic pěkného. Ne tak pěkného, aby se mohl smát. Jinak by nemohl vypadat tak zoufale. A… miluje tě.

Meg

Dopis jsem zavřela do obálky. Hned ráno najdu nějakého posla. Doufám, že Erik nelhal. Že je Christine v pořádku. Mrzelo by mě, kdyby ne. A nikdy bych mu to neodpustila.


Long story for Eric - 2. kapitola

30. září 2011 v 16:07 | Christine |  Kapitolové povídky


II. KAPITOLA

Sotva zmizela loďka za rohem, odešel jsem urychleně tajnou chodbou za zrcadlem. Lidé mě hledají. Zabijí mě, když se nestačím schovat. Ale kam? Ty zvědavé krysy prohledají všechno, na co narazí. Najdou mě. Zabijí mě. Musím utéct. Nestačí se schovat za závěs. Ale zatím to musí stačit.
Vydal jsem se na rychlou cestu chodbou, když jsem si uvědomil, že jsem si nevzal masku. Musel jsem pouze doufat, že se zatím nedostali do ložnice… Vydal jsem se spletí chodeb do své ložnice. Zarazil jsem se, když jsem zahlédl plavovlasou dívku, která moji masku držela v ruce. Ovšem, že jsem ji poznal. Je to Meg, dcera madame Giryové. Mohla by mi pomoci. Možná… Jenže nic jiného mi nezbývá.
"Giryová," zasykl jsem.
Zvedla se a podívala se mým směrem. Nejdříve ztuhla, se strachem pozorovala moji tvář, ale potom se vzchopila a váhavě mi podávala moji masku. Věděl jsem, že to může být léčka, že každou chvíli může zavolat, že mě našla, ale vzal jsem si masku a nasadil jsem si ji.
"Musíte pryč," zašeptala. "Brzy vás tu najdou. Maminka by byla smutná. Jen…" ohlédla se, aby zjistila, jestli se dav neblíží, "… vůbec nevím kam byste mohl utéct… A hlavně kudy."
"Mám tu spoustu tajných chodeb. Ale kam? To trápí i mě," řekl jsem a chystal jsem se odejít do chodby, když jsem si všiml, že jde se mnou. "Co chcete?" zeptal jsem se.
"Půjdu s vámi - potřebuji s vámi mluvit."

***
"Meg, skutečně je Christine v pořádku. Nechal jsem je jít."
Nedůvěřivě se na mě podívala. Nedivím se jí, kdyby mi někdo před třemi dny řekl, že to udělám, poslal bych toho dotyčného do háje. Pozorovala mě svýma pomněnkově modrýma očima, mlčela, jen se dívala. Uznávám, že je pohledná. A když se usměje, vcelku jí to sluší.
"Mohu vám věřit, Eriku?" zeptala se po chvíli.
"Ano."
"Takže… Kde přesně teď je? Ona i pan de Chagny?"
"Myslím, že v panství de Chagnyů," uvažoval jsem nahlas, "řekl jsem jim, že jsou svobodní. Že mohou odejít a být šťastní." Udivuje mě, že jsem jí to řekl přesně tak, jak to je. Ale potřeboval jsem získat její důvěru.
"V panství," přikývla Meg, "to je Raoulovi podobné. Ani se nepřišli rozloučit. I když na to evidentně nebyl čas. A také… Ten požár, víte… Maminka říká, že jste to přehnal."
"Bylo to jediné možné východisko. Potřeboval jsem lidi… rozptýlit."
Zavrtěla nechápavě hlavou. "Měl byste za ní jít, Eriku. Až budeme nahoře, tak vás za ní odvedu."
Musím se přiznat, že je dobře, že mi nabídla cestu. Nikdy jsem v bytě u madame Giryové nebyl. Trvalo by mi dlouho, než bych našel její ulici… dům… a byt.
"Děkuji vám, Meg. Tudy." Vyšli jsme na noční ulici.
A tady začala má cesta za hledáním nového života… A za ztrátou staré lásky.


***
Foukal studený vítr, jak již je to v zimních měsících zvykem. Alespoň nesněžilo, to by nám cestu velice stěžovalo. Sotva jsme se stačili schovat za roh jiné budovy, když se otevřely těžké dveře pařížské Opery.
"Zmizel! Kde může být? Musíme ho najít!"
Naštěstí se vydali do jiné ulice. Utíkal jsem za Meg, která se rozběhla do jednoho z domů. Rychle zavřela dveře.
"Tady jste zatím v bezpečí," pravila udýchaně. "Bydlím tu jen já s maminkou, lidé z nejvyššího patra jsou na dovolené v Německu, za sestrou. A jinak tu téměř nikdy nikdo není."
Přikývl jsem, šel jsem s Meg do prvního patra, kde bylo na malé plaketce na dveřích vyryto uměleckým rukopisem "Giry". Meg po tmě sotva odemkla.
"Meg, neříkala jsem ti náhodou, abys nikam…" madame se zarazila, když si mě všimla. "Eriku! Díky Bohu, že tě nenašli, pojď dál! Meg, udělej nám čaj. Musíme si promluvit o hodně věcech z posledních dnů."



Long story for Eric - 1. kapitola

30. září 2011 v 12:20 | Christine |  Kapitolové povídky


Příběh muže, který díky svému vzhledu nikdy nepoznal lásku - ne opětovanou lásku.

Erik v muzikálu odchází chodbou, kde se skryje před rozzuřeným davem. Dále je o něm známo jen to, že po Christiny smrti jí dá na náhrobek růži a zásnubní prsten, který mu kdysi vrátila tu noc, co ho opustila. Jak se dále odvíjel jeho život, když Christine odešla? Jak přežil ve společnosti tak dlouho, aby mohl přijít ke hrobu své lásky? Jak?


Věnováno Daniele Šmolíkové, mé nejlepší kamarádce ve všech světech.



I. KAPITOLA

Se strachem v očích jsem se naposled ohlédla. Objímala jsem Raoula, byli jsme volní, mohli jsme odejít a žít spolu, beze strachu, ale já se bála. Bála jsem se o svého Anděla Hudby, za kterého se nakonec vyklubal Erik. Erik, který mi byl Andělem, zatímco ostatním byl pouze Fantomem Opery, hrozbou. Byl hrozba. Lidé byli jeho oběti. Nyní je oběť on. A najednou se nebrání, je smířený s tím, že ho zabijí. Vrhnou se na něj, budou ho chtít zabít, ale potom se rozhodnou jinak. Dojde jim, že smrt by byla milosrdenstvím. Jistě si ho odvedou a budou ho mučit. A on se nebude bránit, nebude je zabíjet svou pandžábskou smyčkou, která mě vždy dokázala tolik vyděsit. Nebude se bránit, protože ví, že už nepřijdu.
Tekly mi slzy po tvářích, oba to věděli. Raoul hlavně chtěl být pryč, odvést mě do bezpečí. Nyní měli oba stejný názor. Ani jeden z nich by nechtěl, abych byla v nebezpečí. Tohle je jedna ze vzácných chvil, kdy mají dva úhlavní nepřátelé na něco shodný názor. Naše pohledy se střetly, dívali jsme se jeden druhému do očí. Dívali jsme se a oba jsme plakali. Důvod jeho smutku byl jasný. Ten svůj jsem neznala.
***
Vůz zastavil. Za Raoulovy pomoci jsem vystoupila. Rozhlédla jsem se, přestože jsem v noční tmě viděla sotva na pět kroků. Rozeznala jsem obrysy stromů, malý altánek v zahradě a samozřejmě vysoký dům, světlý, ve velkých oknech v přízemí se svítilo.
Raoul šel ke dveřím, jako zmámená jsem ho následovala. Nedokázala jsem se zbavit pocitu viny. Neměla jsem Erika nikdy opustit. On si to však přál, řekl, že můžeme odejít. Chtěl, abych odešla, abych byla šťastná. Takže bych měla být šťastná. Mohu to alespoň předstírat.

Komorná otevřela dveře a mírně se uklonila. Mile jsem se na ni usmála a ona mi úsměv oplatila.
"Elisabeth," oslovil komornou Raoul, "přineste nám čaj do jídelny."
Komorná příkývla a odkráčela.
Raoul se na mě podíval a usmál se. "Pojď, drahá, odvedu tě do tvé ložnice. Převlékneš se do jiných šatů, umyješ se a poté půjdeme dolů, představím tě své rodině."
"Ano, Raoule," odvětila jsem tiše a sklopila jsem zrak.
"Děje se něco, miláčku?"
"Jen… bylo toho dnes tolik. Úplně se bojím podívat se lidem do očí," řekla jsem.
Raoul chápavě přikývl. "Nemusíme to vše udělat dnes. Převlékni se, odpočiň si. Už se nemusíš bát svých nočních můr, Christine. Nikdy už toho Ďábla neuvidíš. Už ti neublíží. Jsme volní." Políbil mě a já v tu chvíli zapomněla na vše, co mě trápilo.
Erik mě již nikdy nebude pronásledovat. Jsme volní, navždy. Nechala jsem se od něj odvést do své ložnice. Ta místnost mě příjemně překvapila.
Bílá almara stála v rohu pomněnkově vymalované místnosti, u zdi byla obrovská dvoulůžková postel s nebesy. Na toaletním stolku stála malá váza květů. Vše tu nádherně vonělo.
"Ach Raoule, je to tu překrásné," vydechla jsem s úsměvem.
Políbil mě do vlasů a odešel, abych se mohla obléknout. Otevřela jsem skříň a našla saténovou noční košili. Byla tak krásná, že bych si ji klidně oblékla na ples. I když by se na mě společnost dívala dosti zmateně.
Položila jsem ji na postel a znovu pohlédla do skříně. Po chvíli pátrání jsem našla i své oblečení. Raoul ho musel nechat přenést z mé šatny v Opeře. Myslím, že v mé noční košili se mi dnes bude spát mnohem lépe. Vzala jsem ji však tak nešikovně, že z ní vypadlo něco na zem. Bylo přítmí, rozeznala jsem obrys květiny. Raoul je velice milý. Sebrala jsem růži do ruky.
Vykřikla jsem, když jsem prsty našla hedvábnou černou stužku…



Phantom & his love - Double Drabble (200 slov)

29. září 2011 v 21:45 | Christine |  Drabble


Láska bolí, zraňuje nás.
A proto tak milujeme…

Seděl v křesle, pozoroval plameny v krbu. Nedokázal v tuto chvíli na nic myslet. Na nic kromě . Nikdy nepochopil lidskou neovladatelnou vlastnost dávat si falešné naděje, věřit v něco, o čem ví, že je zaručený neúspěch. Avšak i on tuto vlastnost měl, je to jeden z neodvratných důkazů, že i přes svůj zrůdný vzhled je člověkem.
Jak tak přemýšlel, téměř si ani neuvědomil, že mu po jeho znetvořené tváři stéká slza. Rychlým pohybem si ji setřel, byl naštván, rozzuřen sám na sebe, na svoji slabost. Na slabost, která ho dělá zamilovaným bláznem.
V dlani měl prsten. Nebyl to prsten nijak vzácný, ale přesto v něm šel najít diamant. Malý, modrý diamant. Měl to být zásnubní prsten. Pro Christine. Jenže nikdy neměl být od něj.
Nikdy si ho od něj nevezme, ne dobrovolně. Nikdy se s ním nezasnoubí, protože si ho nikdy nevezme. Co si to namlouvám? Rozčiloval se Erik v duchu. Kráska a Zvíře! Nejsem v žádné pohádce! Nikdy jsem nebyl krásným princem! Anděl Hudby by vyměnil svá křídla a krásný hlas za hezkou tvář a Christiny lásku. To je vše, co kdy v životě chtěl. Lásku. Její lásku. Nikoho jiného. Ona ho mohla učinit šťastným. On ji ne.



To je nutné... Pro slávu?

29. září 2011 v 20:27 | Christine |  Info
Ahoj,
je to už déle, co jsem to zjistila, ale dávám vám to sem. Stále to totiž nechápu.

Jennifer Ellison je krásná herečka, známe ji například z Fantoma Opery, kde si zahrála mladou Meg Giryovou. V té době se jednalo o jednadvacetiletou dívku, jemnou a vcelku sympatickou slečnu s krásným hlasem.
Nechci tímto říct, že by nyní Jenny již nebyla pěkná. Hezká je stále, ale nechápu jednu věc. Jennifer není jediná, kdo pro svoji slávu udělá všechno. Je ale opravdu nutné mít na Googlu všechny fotky ve spodním prádle? Osobně si myslím, že to vůbec nutné není.
Jenny si tímto u mne rozhodně nešplhla, spíše naopak. Ano, mužům se to líbí, ale příjde mi to trochu uhozené a šílené. Je to nezbytné? Je nezbytné, aby slavné dívky vypadaly jako děvky?
Nedokážu si představit, že bych se někdy takhle nechala fotit já... I kdybych byla filmovou hvězdou. V soukromí s někým, koho miluji? Jo, to se svléknu. Ale před cizími lidmi? Nechat své fotky, kde nemám skoro žádné oblečení, kolovat po internetu, aniž by mě zajímalo, kolik starých, uslintaných chlapů mě bude mít na ploše počítače, kolik lidí se na mě bude celé hodiny dívat a u toho se bude uspokojovat?
Nechci tu psát neslušné věci, ale myslím, že proto mají tyhle fotografie tak velkou sledovanost. Snad jsem nikoho neurazila, říkám tu ale svůj názor - od toho Blog.cz je, ne? Psát zde své názory. Pokud je tento server založen k jinému účelu než ke sdělování názorů, tak mě prosím opravte, jsem na váš názor na toto velice zvědavá a rozhodně to nemyslím ironicky.
Jennifer Ellison byla vždycky, jak už jsem psala, moc pěkná holka a uznávám, že hromada lidí se na ni ráda podívá. Chápu, že se Jenny dost zvedla popularita, ale myslím, že je to trochu přehnané. Nemyslím si, že by byla Jenny v jiných směrech tak ubohá, že se musí propagovat takhle. Tohle je pro ty blbky bez mozku - plastiky tohoto typu zatím bohužel neexistují, takže mozek vám nevylepší.
Jenny je ale chytrá a krásná, což je moc šikovná kombinace. Je dobrá zpěvačka i herečka.

"Jenny, neblázni! Prober se a začni ŽÍT!"



Oh, má sladká Christine

29. září 2011 v 17:33 | Christine |  Drabble
Ahoj,
přináším vám jednu moji Drabble povídku. Drabble je povídka, která má přesně 100 slov. Potom je také Double Drabble (200 slov) a Tripple Drabble (300 slov). :-)
Tato Drabble povídka je o Erikových pocitech po tom, co ho Christine opustila.
Budu ráda za všechny komentáře.

*******************

Dát najevo slzy by bylo zbytečné. Zdlouhavé. Slabé. Co na tom, že trpět tiše je bolestivé. Komu na tom záleží, když trpí jen tento muž? V ruce držel růži. Jen jednu květinu, krásnou, tak děsivě krásnou. Na jejím stonku se zaleskla kapička krve. Trny drásaly muži ruku, ale on si toho nevšímal. K zoufalství patří i bolest. Duševní i fyzická, je jedno, která se projeví dříve.
On ji miloval, miloval svého malého Anděla, udělal by pro něj cokoli. Jenže ona ho zapřela, zradila, odešla s jiným mužem. S Vikomtem de Chagny. Bohatství je důležitější než Anděl. Oh, má sladká Christine!


Půjdu na maškarní

29. září 2011 v 6:50 | Christine |  Info
Ahoj,
já vím, že to zní hrozně dětsky! ale já vážně půjdu na maškarní! :-) Už mám naplánovanou i masku a jediný problém bude sehnat podnik, kde si mohu půjčit paruku. Už se moc těším, protože se tam budu promenádovat jako něžná, sladká... Christine Daaéová z Fantoma Opery, kterou ztvárnila v té době šestnáctiletá Emmy Rossumová.
A co vlastně na tento kostým budu potřebovat? Takže v první řadě to bude ta paruka. Dlouhé, vlnité hnědé vlasy. Snad ji seženu. Šaty, i když ne úplně stejné, jistě seženu v divadle. Babička tam pracovala a dobře ji znají, takže nám půjčí šaty nejen z divadelní půjčovny, ale i z kostymérny, odkud se berou kostýmy na divadelní scénu. :-) Učiněný ráj pro mne.
Nyní jdeme na drobnosti. Narozdíl od Emmy nebudu bosá, vezmu si tedy černé boty na podpatku, ty mám doma, nosím je do divadla. :-) Dále si někde seženu růži do vlasů a pozlacený náramek, ani jedno z toho sice nemám, ale seženu to v každém obchodě za pár kaček, když nakoupím šikovně. :-)
Z doplňků to bude pletený košíček s růžemi. Na maskách, když někoho ztvárňujete, jsou důležité drobnosti. Christine v první scéně měla košík, u kterého vázala růže. Sice si připlatím, protože jedna růže stojí padesát korun a já chci tři, ale to nějak půjde. :-) Alespoň mám doma ten košíček.
Z líčidel poté plánuji nejspíše růžové oční stíny, řasenku, tvářenku a světle červenou rtěnku. Pokud se mi to všechno povede tak, jak si to plánuji, myslím, že by to mohlo vyjít dokonale. Bojím se sice toho, kde vezmu tu paruku, ale jinak by to vážně mohlo být skvělé. :-) Dokonalé. :-)
Jestli to vyjde, dočkáte se fotek.


Diplomky za Bleskovku 001

28. září 2011 v 22:13 | Christine |  Soutěže
Ahoj,
jsou tu diplomky. Vím, že nejsou nic moc, ale jsem unavená.
Omlouvám se, ale toto písmo nepodporuje diagretiku a znaménka.


Snad je to ono, co jsi chtěla.







Bleskovka 001

28. září 2011 v 17:45 | Christine |  Soutěže


Diplom za Bleskovku 001 pro mě od Vennie

28. září 2011 v 16:33 | Christine |  Soutěže
Ahoj,
dostala jsem nádherný diplomek za Bleskovku od mého Affs Vennie. :-)
Moc Ti děkuji.


Že je krásný?