Žij s námi, nebo zemři sám.


Říjen 2011

Zpod jiné pokličky

28. října 2011 v 12:29 | Christine |  Má tvorba
Ahoj,
moc ráda hraji The sims 2 a mám mimo Fantoma ráda také Upíří deníky (což o mně hodně lidí ví :-D), takže jsem se rozhodla v Sims vyrobit Salvatorovi. Mám tam Stefana, Damona a Katherine. :-D Dávám vám sem jeden obrázek, na kterém je Stefan a Katherine v... salonu.
(Damon: "Obývací pokoj, salon... Říkej tomu jak chceš. Na můj vkus je to trochu moc kýčovité.")
Moc se nepodobají, ale také jsem si dala víc práce s tím domem, než s nimi. :-D Za to Damon se mi povedl... Škoda, že na tom obrázku není. Někdy vám ho třeba dodám. :-D Stefan se vlastně normálně narodil nějakým mým simíkům (mamka byla černoška, proto je Stefan tmavší pleti) a Damona jsem dodala k té rodině, když byl Stefan prcek. Katherine jsem vyrobila jen tak narychlo, už aby se mohli začít balit. :-D
Co na ně říkáte?



Oslava...? Moc to tak nevypadá.

26. října 2011 v 16:00 | Christine |  Info
Takže... dnes, jak všichni víme, má svátek náš milovaný Erik. :-)
Protože jsem vůbec nevěděla, jak to oslavím, oslavila jsem to dosti netradičně...





Vše nejlepší Erikovi! :-)

26. října 2011 v 1:00 | Christine |  Info
Ahoj,
dnes je 26. října a svátek má Erik! Nejen obyčejní Erikové, ale také náš Fantom, vždyť se jmenuje Erik! :-) Ale v první řadě, když jde o Fantoma od Susan Kay, musíme popřát k svátku knězi, který malému Erikovi zachránil život, když s ním Madeline chtěla mrštit o podlahu. Bez něj by žádný Erik nebyl. :-)

Vše nejlepší k svátku! :-)






Jsem naživu ve tvých očích - 4. kapitola

25. října 2011 v 19:14 | Christine |  Kapitolové povídky
Tato kapitola bude o svatbě Christiny a Raoula. Také o jejích vzpomínkách... Kdo bude zvláštní host na jejich svatbě? Jak se Christine cítí?





Jsem naživu ve tvých očích - 3. kapitola

25. října 2011 v 16:18 | Christine |  Kapitolové povídky

V pořadí již třetí kapitola Jsem naživu ve tvých očích. Omlouvám se, zapomněla jsem přidat perex obrázek a teď už se mi to dělat nechce. :-D

Jsem naživu ve tvých očích - 2. kapitola

24. října 2011 v 21:19 | Christine |  Kapitolové povídky
Nikdy jsem nebyla dobrá v psaní dlouhých kapitol. :-D Alespoň to má přes 500 slov a mohu to zveřejnit na povídkovém vebu www.ourstories.stmivani.eu. Kdyby měl někdo zájem si tam něco přečíst, tak jsem tam jako comtessChristinedeChagny, ale je to profil dnes založený, je tam jen tato povídka a zatím ani není schválena.
No nic. Užijte si čtení a zanechte mi komentář. :-)


Jsem naživu ve tvých očích - 1. kapitola

24. října 2011 v 17:15 | Christine |  Kapitolové povídky
Zde je první kapitola mé povídky Jsem naživu ve tvých očích. Je krátká, ale myslím, že na úvod a zavzpomínání je dobrá. Proč na zavzpomínání? Jmenuje se totiž: NIKDY NEZAPOMENU.





Nový příběh

22. října 2011 v 23:25 | Christine |  Má tvorba
Ahoj,
začala jsem psát novou povídku, opět se jedná o Fan Fiction ohledně Fantoma Opery. Nevím však ještě, zda ho zde budu zveřejňovat. Opět, jako vždy, se bude jednat o kapitolovou povídku, takže snad mi někde v půlce nedojdou nápady. ;-) Byla by to úspěšně jedna z mála kapitolovek, které bych kdy dokončila. Vím, že zde není moc lidí, kteří jsou na mé příběhy zvědaví... Proto se vás ptám, zda sem mám povídku zveřejňovat. Dávám zde malou ukázku, abyste se mohli lépe rozhodovat. :-) Je to vlastně prolog k mé povídce. Takže si řekněte, zda sem chcete první kapitolu, nebo ne. Nutit vás nebudu a zlobit se též nebudu. :-D
Prostě chci jen znát váš názor. :-)



Probudil mě chlad. Nebyl to obyčejný vítr od otevřeného okna. Byl to mrtvolný chlad. Chlad, jehož původ jsem tak dobře znala z posledních dní. Ležela jsem na pelesti, tiše, bez dechu. Bála jsem se, bála jsem se toho, co jsem v této místnosti čekala. Věděla jsem, že tu je. Na to, abych si namlouvala něco jiného, jsem nebyla tak hloupá. Dýchala jsem tiše. Tak tiše, jak to jen šlo.
"Christine…" Přidušeně, neslyšně jsem vykřikla, přestože jsem jeho hlas čekala. "Nemějte žádný strach. Dobře víte, že vám neublížím." Oči se mi zalily slzami.
"Co tu chcete, Eriku?" zeptala jsem se. "Odejděte. Jsem unavená." V jeho hlase zaznělo pobavené pousmání.
"Proč každý náš rozhovor končí zklamáním… slzami?" Až nyní jsem si uvědomila, že v jeho hlase zní přerušované, tiché vzlyky. Plakal a nebyl sám. Po tvářích mi tekly slzy, kterých jsem se neodvažovala ani dotknout.
Zvedla jsem se z postele, neviděla jsem ale ani na krok.
"Kde jste, Eriku?"
Velice trpělivě mě navigoval, když jsem ucítila jeho chladnou náruč. Objala jsem ho.
"Omlouvám se… Omlouvám se, Eriku. Omlouvám se, můj Anděli," zašeptala jsem tiše. "Moc mě to všechno mrzí."
"Pšt. Nesmíte si nic vyčítat. Jste šťastná a já si přeji, aby to tak zůstalo. Nikdy mě již neuvidíte, ma drahá. Umírám."
Instinktivně jsem s sebou cukla a pohlédla jsem na něj.
"Ne, Eriku… Neumíráte, nemůžete zemřít… Ne, neumíráte. Proč byste měl…?"
Jenže odpovědi jsem se nedočkala. Ve chvíli, kdy jsem ztratila jeho ruce, byl pryč.


○ Jak se vám líbí prolog?
○ Mám pokračovat v psaní?
○ Píšete také nějaké povídky?

Au revoir, mon ami

20. října 2011 v 20:38 | Christine |  Drabble
Drabble (povídka o sto slovech) o Erikovi a Náderovi. Povídka je o loučení Nádera a Erika v Persii. Tato scéna je z knihy Fantom od Susan Kay, já ji však přepisuji trochu jinak.





Erik? Ne, L´Žeryk ŘÝPA!

19. října 2011 v 6:40 | Christine
Ahoj,
musím uznat, že kámošky mají někdy šílené nápady. (Ne)dávno začaly kreslit řepy (ŘÝPY), nakreslily mi dokonce jednu tématickou. :-D


No, co na to říkáte? To je podoba, že jo? :-D
Jinak vedle Erika byla napravo i Christine, ale ta není vidět. A ta postavička v levém dolním rohu je Mina, jedna postava z mého příběhu o trosečnících. Byl tam ještě její přítel Cabelle, tomu zase holky říkají Kabel a když ho kreslí, je to prostě... kabel. :-D Mině říkají Mýna, to není tak hrozné. :-D Nebo ano?