Žij s námi, nebo zemři sám.


Jsem naživu ve tvých očích - 1. kapitola

24. října 2011 v 17:15 | Christine |  Kapitolové povídky
Zde je první kapitola mé povídky Jsem naživu ve tvých očích. Je krátká, ale myslím, že na úvod a zavzpomínání je dobrá. Proč na zavzpomínání? Jmenuje se totiž: NIKDY NEZAPOMENU.







1. KAPITOLA - NIKDY NEZAPOMENU

Spala jsem velice neklidně. Ne, nikdy to nedokážu. Nikdy se nezbavím těch šílených vzpomínek na minulost.
Ta noc, kdy jsem ho veřejně ponížila… Kdy jsem mu před obecenstvem v Opeře strhla masku. Bylo to nutné. Ne, Raoul neřekl, abych udělala i tohle. Vzhledem k okolnostem to však bylo zcela nezbytné. Nedokázala jsem dál poslouchat tu hrůzu, která byla důkazem toho, že tam kdysi byl…
"… Past the point of no return." Náhle bylo ticho. Až moc velké ticho. Držel mě kolem pasu, dotýkal se mě, jako ostatně vždy. Bez ostychu, vzbuzoval ve mně touhu, která mě děsila. Sváděl mě. Mírně jsem se třásla děsivým vzrušením. On to moc dobře věděl.
"Say you'll share with me one love, one lifetime… Let me lead you from your solitude… Say you need me with you here, beside you… Anywhere you go let me go too… Christine, that's all I ask of…" Ne, ne, již jsem to déle nemohla vydržet! On tam byl, viděl mě a Raoula na té zrádné střeše Opery la Garniére. Viděl nás, jak jsme se políbili. Dobře vím, jak ho to muselo ranit. Musím to zastavit. Už nikdy více žádné falešné naděje! Otočila jsem se čelem k němu a rychlým pohybem jsem mu strhla masku z tváře, abych přerušila proud těch hrozných slov…
"Odpusť mi to, odpusť…" Otevřela jsem oči.
Podle tmy jsem usoudila, že je ještě noc. Raoul, držící mě kolem pasu, klidně spal. Měla bych mu jít příkladem a opět zavřít oči. Přitulila jsem se k němu tak, že jsem cítila teplo jeho těla. Políbila jsem ho něžně na tvář. Nemohla jsem usnout. Můj polibek ho probudil.
"Christine…? Proč nespíš?" zeptal se šeptem a políbil mě sladce na rty.
"Nemohu usnout, drahý. Já… měla jsem noční můry." V očích se mi zaleskly slzy.
"Už tě nebude ve snech pronásledovat, lásko. Už se ho nemusíš bát…" Vůbec mě nechápal. Nebála jsem se Erika… Bála jsem se sebe, toho, jak jsem se k němu zachovala! Říct mu to ale nemohu, proto jsem jen stroze přikývla.
"Já vím."


Krátké, vždyť to říkám. :-) Snad se alespoň trochu líbila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 24. října 2011 v 19:11 | Reagovat

Líbí se mi to, doufám, že pokračování bude brzy. :)
Taky jsem uvažovala o psaní povídky ale...obávám se, že kdybych pokusila cokoliv z mé fantazie přenést do wordu asi by to zavánělo trochu telenovelou. :D Mám moc kýčovité fantazie a nejde s tím nic dělat. :D Aspoň si počtu u Tebe. :)

2 Miss Independent Miss Independent | 24. října 2011 v 20:14 | Reagovat

Závidím ti, že umíš psát tak skvělé povídky. Taky jsem se pokoušela a jdou mi spíš jiné žánry. Ale ty to umíš tak krásně podat. Moc se těším na pokračování :)

3 Vennie Vennie | Web | 25. října 2011 v 11:46 | Reagovat

Ahooj:)Promiň,že jsem neobíhala,ale neměla jsem náladu na blog.Chci ti oznámit,že je u mě vyhazov SBéček,tak zvaž jestli chceš být opravdu mé SBéčko,jestli máme ty samé "záliby" tím myslím v blogu a tak a pokud ses rozhodla zůstat,tak mi napiš→http://v-v-koutek.blog.cz/1110/kontrola-sbecek Měj se hezky;)Ahooj:)Promiň,že jsem neobíhala,ale neměla jsem náladu na blog.Chci ti oznámit,že je u mě vyhazov SBéček,tak zvaž jestli chceš být opravdu mé SBéčko,jestli máme ty samé "záliby" tím myslím v blogu a tak a pokud ses rozhodla zůstat,tak mi napiš→http://v-v-koutek.blog.cz/1110/kontrola-sbecek Měj se hezky;)

4 vampiresanddiaries vampiresanddiaries | 25. října 2011 v 21:20 | Reagovat

pěkný canc, dcero :-D tak na Žeryka, jenom mu strhnout masku, beztak potřeboval, aby mu někdo shodil hřebínek :-D by se v l´opeře moc roztahoval :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama