Žij s námi, nebo zemři sám.


Jsem naživu ve tvých očích - 7. kapitola

6. prosince 2011 v 21:37 | Christine |  Kapitolové povídky
Christine zjistí, že je těhotná s Erikem.
Raoul odjíždí na obchodní cestu do Prahy.
Christine se setkává s Erikem.





Je to už několik dní, co trpím ranní nevolností. Raoul poslal samozřejmě pro lékaře, který usoudil, že budu dle vší pravděpodobnosti těhotná.
Problém byl v tom, že jsem si byla jistá, že jsem před třemi měsíci - na kterýžto termín určuje lékař mé početí - jsem se milovala pouze s jedním mužem. A Raoul de Chagny to nebyl.
Erik. Ach ne. Ne, nemohu být těhotná s Erikem… Nedokážu si představit, že bych s ním byla těhotná… A pokud je to pravda, jako že asi je, jak to jen řeknu Raoulovi?
Jakmile se Raoul dozvěděl, že jsem těhotná, zakázal mi dělat jakékoli namáhavé práce - včetně vaření jídla - a dovolil mi pouze ležet v posteli, jíst, pít a chodit na toaletu. Všude za mnou chodil jako štěně a choval ke mně až nadměrnou starostlivost, která mě mnohdy rozčilovala.

***

Raoul ke mně přišel do ložnice a sedl si ke mně na postel, vzal mě za ruku.
"Má drahá," řekl, "budu muset na několik dní odjet. Neustále tu bude služka, kdybys něco potřebovala, zavolej ji. Vydržíš tady, Christine?" zeptal se.
"Samozřejmě, že tady vydržím," řekla jsem s úsměvem. "Neměj o mě strach. Kam odjíždíš?"
"Do Prahy. Obchodní cesta." Jen jsem přikývla.
Několik dní bude pryč. Chápu to. Takhle je to vždycky, u všech obchodních cest. Záležitostí je tolik, že jsou prostě za kratší dobu nezvladatelné.
"Jeď," řekla jsem. "Já to tady zvládnu."

A tak Raoul odjel. Ve chvíli, kdy se zavřely domovní dveře, jsem věděla, že jsem tady jen se služkou. Zvedla jsem se z postele a odešla jsem na toaletu - potřebovala jsem se už zas vyzvracet.
Potom jsem si došla pro vodu do kuchyně.
"Slečno," ozvala se za mnou služka. "Proč jste mi neřekla… tu vodu bych vám přinesla…"
Otočila jsem se a usmála jsem se na ni.
"Jsem teprve ve třetím měsíci, Luccianno. Dojít si pro vodu ještě dokážu," řekla jsem. "Nevím, proč Raoul tu opatrnost tak přehání. Nic mi přeci není."
"Má o vás pouze strach, slečno Christine."
"Já vím. Ale… vy mě jistě necháte jít se projít, že ano? Už dva týdny jsem nebyla venku… Chybí mi čerstvý vzduch."
"Neměla bych jít s vámi?"
"To je v pořádku. Půjdu sama."

***
Strávila jsem celý den uvažováním. Erikovo dítě… Erikův syn, nebo dcera? Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale na druhou stranu jsem se celé situace děsila.
Jestli to Raoul zjistí… Jistě mi to nikdy neopustí. Nikdy…
Je jaro. Pozorovala jsem kvetoucí stromy, usmívala jsem se. Jaro… tohle období je krásné všude. I tady. Zabočila jsem do restaurace. Měla jsem hlad.
Vešla jsem dovnitř a zpozorovala, jak se všechny pohledy lidí otočily na mě. Sedla jsem si k malému stolu u dveří. Když jsem se podívala z okna, měla jsem pocit, že jsem zahlédla mihnutí černého pláště, ale nemohla jsem si být jistá, bylo to přeci tak rychlé!
Kašlala jsem na to, že ke mně právě přišel číšník. Omluvila jsem se a vyběhla jsem z restaurace. Na místě, kde se černý plášť pohnul, jsem viděla stopy, označené posledním sněhem a bahnem. Vydala jsem se za nimi. Byly zmatené. Erik - byl-li to Erik - zcela jistě utíkal.
Po několika minutách jsem muže v černém plášti našla. Stál před nějakou budovou. Musel vědět, že tam jsem. Tohle on poznal lépe než kdokoli jiný.
"Eriku?" zeptala jsem se.
"Sleduji vás už několik dní…" řekl. "Přijel jsem jen o pár dní později a hledal jsem vás."
Polkla jsem.
"Proč jste nepřišel dříve, Eriku?" zeptala jsem se. "Proč jste se mi neukázal dříve?"
"Dokud byl vikomt de Chagny ve vaší blízkosti, nechtěl jsem nic riskovat." Prudce zakašlal.
Opět jsem si vzpomněla na jeho slova o smrti a do očí mi vstoupily slzy. Snažila jsem se je zadržet.
"Prosím… musíte vydržet…" zašeptala jsem.
"Vydržet?" otočil se, a když viděl, že pláču, rozběhl se, aby mě objal. "No tak, pšt. Co se stalo? Co se stalo, Christine?"
"Nesmíte umřít… Nemůžete… Já… chci aspoň, abyste ho viděl!"
Ta věta ze mě vyjela jako blesk. Nerozumné složení této věty jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy na mě upřel nechápavé oči.
"Eriku, já jsem těhotná. S vámi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama