Žij s námi, nebo zemři sám.


Jsem naživu ve tvých očích - 8. kapitola

6. prosince 2011 v 21:39 | Christine |  Kapitolové povídky
K této kapitole nic říct nelze... uvidíte sami...


Změny na mém těle byly již patrné. Bylo mi podezřelé, že se Raoul ze své obchodní cesty ještě nevrátil. Od mého setkání s Erikem uběhly už tři měsíce.
"Slečno, slečno!" zavolala služka a vyběhla po schodech nahoru.
"Co se stalo, Luccianno?" zeptala jsem se.
"Vikomt de Chagny…"
"Vrátil se?" S úsměvem jsem se zvedla ze židle.
"Zemřel."
Zatmělo se mi před očima. Myslela jsem, že omdlím. Svůj hlas jsem skoro neslyšela.
"Jak se to stalo…?" zeptala jsem se.
Uvědomovala jsem si, že mě Luccianna podpírá. Jinak bych zcela jistě upadla.
"Byli přepadeni… Ještě tady. Je zvláštní, že se na to přišlo až teď… Ale je to bohužel pravda. Celou tu dobu… Čekali jsme na jeho návrat marně."
V slzách jsem se zhroutila k zemi.
"Raoule!" zvolala jsem zoufale a plakala jsem.
Luccianna mě nechala samotnou.
Třásla jsem se v slzách. Zakrývala jsem si tvář. Nic už nemělo cenu. Raoul je mrtev… A nic horšího… se nikdy nemohlo stát.
"Ne!" zakřičela jsem mezi vzlyky. "Raoule! Raoule!"
Pak už jsem jen plakala. Na nic jiného mi nezbývala síla.
Slzy mi stékaly po tvářích v proudu… A tentokrát jsem se je ani nesnažila zastavit. Byl by to marný boj. Stejně marný, jako boj s větrnými mlýny.
Raoule… Raoule! Ne… Ach ne.

"Eriku!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama