Žij s námi, nebo zemři sám.


Únor 2012

One alive: live of newborn vampire Bree Tanner - 1. kapitola = Druhá šance

26. února 2012 v 15:07 | Christine |  Kapitolové povídky
Přináším vám kapitolovou povídku na téma Twilight ságy - ano, Upíří deníky, Ztraceni, Zaklínač a Fantom Opery, to není vše, co mě zajímá. Je toho mnohem více... Například to Stmívání.
A protože jsem četla knihu Krátký druhý život Bree Tannerové a protože Bree je jednou z mých nejoblíbenějších postav, rozhodla jsem se o ní napsat kapitolovou povídku.
Podle verze Stephenie Meyerové Bree zemřela, zabili ji Volturiovi. Jejího milého Diega zabil Riley a o Fredovi, Breeině příteli, nejsou žádné další zprávy.
V mé povídce je to ale trochu jinak... přežijí.



Už zas

26. února 2012 v 0:39 | Christine
Takže už je to zase tady, už zase se nemůžu odtrhnout od seriálu LOST (Ztraceni) a už zase koukám na všechny díly, na které se stihnu podívat. Některé lidi by neměli mít jarní prázdniny... Využívají je jen k blbostem, jako je například sledování seriálu. :-D
Prázdniny by se pro nějaké lidi měli zakázat... I když co bych bez nich dělala, že? Vždyť bych nikdy nepoznala Sayida a Sawyera a Boona a Jacka a Charlieho a Claire a... a... a... No, už je to tady. :-D
Takže... možná bych vám o LOSTech měla něco říci...
I když jsme na blogu o Fantomovi Opery... Prosím, prosím, neukamenujte mě.


Fantomova řetězovka - plním a zapojuji se, co je na tom špatného? :-D

25. února 2012 v 9:41 | Christine |  Soutěže


1. Kdy ses poprvé dozvěděla o nějakém "fantomu opery"?
Bylo mi asi třináct. Byly jsme s babičkou u tety a strejdy a nemohli jsme spát, tak se navrhl film... A babička vytáhla z regálu Fantoma Opery.

2. Viděla jsi poprvé film nebo četla knihu? Jakou verzi?
Viděla jsem nejdříve film. Ten od Andrewa Loyda Webbera z roku 2004.

3. Jaké byly tvé první pocity a dojmy, když jsi poprvé uviděla obal knížky či DVD než jsi ho otevřela?
Vlastně... vysloveně děsné. Bylo to v němčině - na základní škole jsme němčinu neměli, proč bych tomu tedy měla rozumět? A k tomu tam byl nějaký divný chlapík s maskou... A babička mi říká: "Víš, on žije v divadle... v podzemí... on má znetvořenou tvář a..." tak to jako pardon, ale má slova byla: "Ježiši Kriste."

4. Jaké byly tvé první dojmy, když jsi vklouzla do děje?
Popravdě? Velice negativní. Nerozuměla jsem tomu ani slovo, zpívali sice hezky, ale moc pomalu a babička mi do toho pořád mluvila, aby vysvětlila, co se stalo před dějem a jak bude pokračovat...

5. Změnily se tvé pocity poté, cos přečetla/ shlédla celé dílo?
Leda tak k horšímu, protože jsem pořád nerozuměla ani jednomu slovu... Jediné, co ze mě vyšlo, bylo: "Oni docela hezky zpívaj."

6. Co byla tvá první věc, kterou jsi po filmu/ knize udělala?
Koukala jsem na rodinu, co mi na to řekne - když nic, tak nic. Šla jsem si lehnout. ;-)

7. Chceš někomu poděkovat za to, že ses mohla s ním "seznámit"?
Babičce. :-) Kdyby ho nevytáhla z regálu, asi nikdy bych ho neviděla.

8. Kdy jsi poprvé zjistila, že je tento příběh něco jiného než všechny ostatní, které jsi doteď četla nebo viděla?
Asi měsíc po filmu. Existují náhody, víte? V Blesku se jeden čas prodávaly DVD... A byly v televizi na ty filmy ukázky... A byla tam ukázka i na Fantoma. Přesto že mě to nezaujalo, jsem najednou věděla, že ten film zkrátka MUSÍM vidět ještě jednou a začala jsem úplně hrozně šílet... Už tak mi došlo, že je něco divnýho. A pak jsem si ten film pustila... a mělo to český dabing (i cz titulky, pokud je preferujete) a já tomu najednou rozuměla... Najednou jsem věděla úplně všechno... Propadla jsem tomu... Totálně.

9. Změnilo se nějak tvé chování?
Rozhodně! Kdyby ne, bylo by to něco dalšího, co je divný. :-D Nejen, že jsem začala psát povídky, ale také jsem začala mnohem raději a častěji chodit do divadla (což babičku potěšilo)... Ale pak... později to už nebyla žádná sranda... Nedokázala jsem mluvit o ničem jiném než o Erikovi...
Však od té doby, co jsem na střední škole (přes rok) není dne, kdy bych o Anděli Hudby nemluvila, či kdy bych na něj třeba jen nemyslela. Babička mě nedávno přihlásila na psychiatrii... bohužel to není nic platné.

10. Co od té doby děláš jako samozřejmost, cos před tím nedělala?
Mluvím o něm, myslím na něj, píšu povídky o něm, představuji si, že s ním mluvím... A mluvím s ním. (A nejen, když jsem sama, což je zlé)...

11. Jsi ráda, že ho znáš, nebo bys raději vrátila čas a tenkráte se tomu setkání vyhnula?
Samozřejmě, že jsem ráda, že ho znám! Je hodně věcí, co mi ke štěstí schází, ale díky Erikovi je jich o něco méně... Vlastně je to už jen jedno nesplnitelné přání... Aby byl opravdu tady. Nebo abych já byla tam.

12. Čím je pro tebe Erik? Neviditelným přítelem, platonickou láskou, kamarádem, vzpomínkou na něco, představuje tvé nedosažitelné cíle…
Závislost? To je asi ten správný výraz. :-D

13. Co se ti do paměti při sledování/ čtení Fantoma vrylo navždy do hlavy?
Asi to, že v něčem se lidi nikdy nezměnili... Vždy budou odsuzovat vše, co je jiné, než oni chtějí... Než oni jsou... Nikdy nepřijmou někoho, kdo je pro ně neskutečný, kdo se vymyká jejich představám... A že jim nestačí zasmát se jim... Že jim musí ubližovat. Tak, jak to dělali jemu. Tak, jak to dělají všem i v dnešní době.

14. Tekly ti na konci slzy?
Ehm... Ne...

15. A při dalším sledování filmu?
Er.. jo, to už pak pokaždé. :-)

16. Chcete abych ve zpovědi pokračovala?
Samozřejmě! Je to perfektní! :-) Můžu se... vypsat. ;-) A k tomu popravdě a doufám, že se mi nikdo nevysměje. :-)