Žij s námi, nebo zemři sám.


Sen o lodi... o Anděli Hudby... a o tmě

27. března 2012 v 6:57 | Christine |  Info
Je příšerné, že jsem vám o tom snu ještě nepsala. Říkala jsem o tom úplně všem, ale zrovna na blog jsem v tom zmatku nejspíše zapomněla.
Chci tento článek darovat BarbařeJane, kvůli které to v první řadě vůbec publikuji. Jasně, mohla jsem to normálně napsat do komentáře, ale když už napsat, tak oficiálně.

Christine




Ahoj,
takže mi Barbara řekla, že jsem ještě nikdy tady na blogu nevypravovala ten podivný sen s tmavou vodou, černou bárkou a Erikem, který se na mě nikdy ani neotočil...
Tak jdu na to. :-)

Já a dvě mé spolužačky (Baruška a Tereza) jsme byly v podzemí v Paříži pod Operou, abychom našly Erika - samozřejmě jsem je k tomu navedla já, protože přeci musí přijít den, kdy ho uvidím... Nebo ne? :-)
No... zkrátka jsme tedy byly v podzemí a šly jsme podél přítoku Seiny - abychom díky ní došly až k tomu bájnému jezeru, kde jsme očekávaly maskovaný postrach Opery. Došly - nebo spíše doběhly - jsme na břeh jezera, protože jsem uviděla muže v bárce. Samozřejmě, že to byl Erik. Plášť mu vlál kolem těla a z celé jeho postavy vanul mrtvolný chlad, (zvláštní je, že jsem to v tom snu opravdu pocítila) z jakéhožto pocitu mi tuhla krev v žilách.
"Eriku!" volala jsem. "Eriku!"
Zdálo se, že mě neslyší. Ani nepootočil hlavu, aby se podíval na odvážného vetřelce ve svém králoství. Klidně si rovnal věci v bárce, jako by nic kolem sebe neslyšel. Byl snad tak moc zahleděn do své práce, že opravdu nic neslyšel? Nejspíš.
Sáhl po dlouhém dřevěném kůlu, který mu slouží jako pádlo - stejně jako Erikův oblek, plášť i voda kolem něj, i kůl byl černý jako uhel. Ve vodě ještě plavalo několik suchých lístků a při stěnách se držely krysy, ale bylo to velice pochmurné... - a odrazil se od břehu. Odplouval do jedné z tmavých chodeb a já se i přes varování Barči a Terky vrhla do vody za ním. Plavala jsem, jak to jen šlo nejrychleji - voda tam byla vcelku hluboká, ale na zem jsem dosáhla - a zamířila jsem do stejné chodby jako Erik.
Shledala jsem však, že všechno, co je s ním spjaté, je pryč. Dům u jezera. Svícny na zdech. Tmavá bárka. I Erik sám.

Přijde mi to, jako kdyby se mi snažil říct: "Zapomeň na mě." Jasně, to by vysvětlovala ta ignorace, kterou ke mě choval. Měl to snad být jeho oficiální odchod ze "světa živých"? To by vysvětlovalo to, proč se mi o něm od té doby už nezdálo, přestože na něj myslím pořád stejně... Snad i víc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | 27. března 2012 v 15:52 | Reagovat

Sledujete? Je mi věnován článek! Ha! :D

Věříš, že sny něco znamenají?
Možná... Možná se ti zdál prostě proto, že fantomákuješ až přesmíru, víš, co tím myslm? Že nám všem prostě kape na karbid, jak by řekla naše chemikářka :D

2 Lotte Lotte | Web | 27. března 2012 v 16:44 | Reagovat

Sledujeme! :D

Myslím, že nám všem svým způsobem kape na karbid, když jsme u toho. :D

3 Christine Christine | E-mail | Web | 27. března 2012 v 17:26 | Reagovat

[1]: Já ve význam snů věřím. Proto mě to tak vyděsilo.
Můžete mi prosím vysvětlit význam slova karbid? :D :D

4 Ellanor Ellanor | Web | 27. března 2012 v 17:44 | Reagovat

To je hornicka helma.. :) ..to se tak rika..

5 BarbaraJane BarbaraJane | 27. března 2012 v 17:54 | Reagovat

Karbid je sloučenina uhlovodíku s jiným, elektropozitivnějším prvkem. A mimochodem to docela smrdí. Chemikářka tomu říká "Specifická vůně" :D

6 Christine Christine | E-mail | Web | 27. března 2012 v 19:38 | Reagovat

[5]: Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama